Francouzské Alpy se psem aneb ťapkami na Mont Blanc
Francouzské Alpy se pyšní nejvyšší horou Evropy, Mont Blanc. Sice až na úplný vrchol se psem nemůžeme, ale to nám nebránilo proťapkat okolní kopce, z nichž ho můžeme obdivovat, koulovat se a potkat divoké sviště.
Lilly v 3000m sleduje Mont Blanc.
Dovolená se psem v Alpách
Do Francie stačí očipovaný pes s pasem, kde je uvedené očkování proti vzteklině.
Dog-friendly ubytování v srdci francouzských Alp jsem objednala z Booking.com. Problémem se stala až odvěká nechuť Francouzů komunikovat anglicky a moje neschopnost vykopat z paměti středoškolskou francouzštinu. Předání klíčů jsme domlouvali rukama nohama, a já jen tiše záviděla Lilly, která se domluví kdekoli.
Dovolenou v malém městečku Bourg St Maurice trávíme na přelomu září a října, naštěstí počasí je ještě pořád relativně teplé a stmívá se až po šesté, takže máme spoustu času na výlety.
Nezapomeňte pro chlupáče misku s vodou, nejvíc se mi osvědčila silikonová. Také nezapomeňte na ňamky a pro méně osrstěné bundičku.
Pokud se také chystáte do francouzských Alp se psem, jediné, na co byste se opravdu měli připravit a dát si pozor, jsou národní parky. Ve Francii jich najdete šest, kde jsou hafani zakázaní. V národním parku Cevennes smí být na vodítku. Do alpského Vanoise bohužel také nesmí, naštěstí se hranice parku táhne podél hor, proto jsme vždy naplánovali procházku tak, abychom došli i do 3000m, a přitom ji nepřekročili.
V národním parku Vanoise jsou psi zakázáni. Nenechte se však odradit, hranice parku se táhne na pomezí Alp, takže pěkné procházky v horách vás zaručeně neminou.
Na internetu jsem našla spoustu poplašných zpráv, jak tam chlupáči nikam nesmí, ale opak je pravdou. Každá trasa je i na místě dobře vyznačená, kam se psem můžeme, a kam už ne. Neřídila bych se mapami Google, které hranice národního parku zkreslují, lepší je se podívat do místní mapy. A pokud se chcete ujistit, že vás nebudou čekat nepříjemnosti, můžete se inspirovat našimi vyzkoušenými výlety!
Chamonix, střecha světa
Chamonix je Mekka evropských hor, malé městečko, z něhož se lanovkou dostanete až na Mont Blanc (4,808.7 m).
Se psem nás až na vrchol Mont Blancu nepustí. Místo toho se svezeme lanovkou na protější svah a alpského giganta si užijeme dosyta, a to i díky slunečnému bezmračnému počasí.
V letních měsících můžete vzít psa na lanovku Brévent do 2525m.
My zvolili lanovku Flégère (1894m) a pokračovali pěšky až na Aiguille L'Index.
V tří tisících už zelenou trávu nahradila sněhová závěj tak vysoká, že na závěrečné stoupání šoupnu Lilly příteli do batohu. Ne že by si ta malá potvora stěžovala, naopak měla chvíli klidu a ani nedutala. Pro malého psa ve sněhu a na padajícím kamení to bylo nejlepší řešení. Aspoň že váží jen 7 kilo!
Šplhání na vrchol pro jedny, odpočinek v batůžku pro druhé.
Během cesty nazpátek už se jen těším pryč z nekonečného sněhového brodění a i Lilly vypadá, že koulovačka v létě je fajn, ale teď už by se ráda vrátila do své teplé postýlky.
Před lanovkou potkáváme divoké kozy, které Lilly přímo nábožně sleduje. Něco takového ještě neviděla!
Divoké kozy v Chamonix.
Jelikož v říjnu sezóna turistů skončila, poslední vlek zmizel už před hodinou.
Utrmácení a zmoklí musíme zlézt tisíc metrů k parkovišti s vědomím, že příště musíme víc dávat pozor, co Francouzové píšou. Avšak sestupu nelituju, stmívání v horách skýtá úžasné výhledy. Mont Blanc stojí za to vidět kteroukoli denní dobu.
Refuge de la Croix
Z Bourg St Maurice lze naplánovat jednodenní nebo i vícedenní výlety na horské chaty. My vyrážíme z Les Chapieux na Refuge de la Croix du Bonhomme v 2443m.
Celé údolí sami Francouzové nazývají Údolím Ledovců a název odpovídá i počasí, které lze čekat. Prvních pět set metrů nás máčí skrz naskrz déšť, jenž je vystřídán větrem a sněhem.
Potkáváme pár zbloudilých turistů, jednoho odvážlivce na kole a ovce, jimž patří celé širé vysokohorské svahy. Na chatu dorážím s vědomím, že se těším dolů na teplou sprchu.
Na Refuge de la Croix nám kvůli hustému sněžení doporučí, ať už nejdeme dál, a raději se vrátíme. Předtím si ještě užijeme pořádné válení ve sněhu, během něhož Lilly vypadá jako malý medvídek zasypaný cukrovou polevou.
Rosuel aneb duhové údolí
Jezero Lac de la Plagne.
Z malebné vesničky Rosuel se vydáváme okolo řeky a vodopádů k Pertes de Ponturin v 2068m. Náhodně vybraný výlet se stává jedním z nejkrásnějších míst, jaké jsem kdy viděla. Lilly nechávám na volno, dobytek ani turisté se v okolí nevyskytují a ona si tak užívá běhání a smáčení ťapek v řece.
Od Pertes de Ponturin už vede hranice národního parku. Dejte si pozor, abyste ji nepřekročili, psi do národního parku nesmí.
Pokračujeme dále na jezero Lac de la Plagne, hraniční pásmo národního parku. Posvačíme tu a vracíme se stejnou cestou zpátky, fotíc vodopády a duhu, která se u nich vytvořila a zdobila nebe celý den.
Za svišti v Tignes
Tignes jako zimní lyžařské království.
Lyžařská vesnička Tignes se pyšní ledovcem Grande Motte a dechberoucím jezerem Lac de Tignes v 1790m.
Bohužel jsou lanovky od září zavřené. Pěšky ale můžete jednoduše dojít až do 2000m.
Procházku okolo jezera zavrhnu pro nízkou hladinu adrenalinu, a tak opět míříme výše, dobýt další dvoutisícovku. Lilly brzy nadšení z běhání opouští, alespoň dokud nespatří zdejší obyvatele - velice hlasitě pokřikující sviště. Naprosto ji uchvátí, a kdybych ji neodtáhla, seděla by u jejich nory dodnes.
Jak na francouzsko-italských hranicích vyťapkat 3000m
Výšlap na hranicích s Itálií a s výhledem na Mont Blanc.
Celý týden dovolené se na nás usmálo štěstí, počasí se opravdu vydařilo, a tak předposlední den prokličkujeme zatáčky do La Rosière, známé z Tour de France.
Za ski resortem zastavíme před pasoucími kravami a kapličkou. Odtud nám trvá další čtyři hodiny na vrchol hory Lancebranlette, schované mezi Francií a Itálií, v masivu Mont Blanc.
Cesta je relativně schůdná, až na jedno místo s kamením, ale nic nebezpečného pro nás nebo Lilly. Tu vezmu na vodítko až na úplném vrcholku, z něhož obdivujeme výhled na Mont Blanc, sami, bez turistů, bez placení a bez jediné lanovky.
Beaufort a přehrada Roselend
Pokud vás neláká potit se při zlézání hor, no, nejezděte do Alp! Lze tu ale nalézt i jednodušší výlety, jako procházku okolo jezera Roselend.
Celá oblast nespadá pod žádný národní park, takže hafani mohou na všechny výlety. Ať už k jezeru, přehradě anebo k vrcholkům obklopujícím Beaufort.
Šlapáním okolo celé přehrady se dá strávit celý den, my jsme ale byli jediní, kdo se do něčeho takového pustil. Většina turistů totiž raději zakotvila v místní hospůdce. Lilly si zábavu při běhání nenechá ujít, především když u toho může poštěkávat na podivné rohaté potvory alias horský skot.
Do Francie se psem
Francouzské Alpy se psem jsou výjimečný zážitek jak pro vás, tak pro chlupáče. Nezapomeňte si jen oprášit francouzská slovíčka, hafanovi vzít pas a naplánovat si trasu s místní mapou. Hodně štěstí všem cestujícím psům!
Čtěte dál
traveling with a dog in the Czech Republic