Italské Dolomityaneb sviští stezkou tam a zase zpátky

Bílá skaliska, klikatící se cestičky a zelené louky připomínající Nový Zéland. Tak vypadají italské Dolomity, oblíbená destinace pro letní i zimní dovolené a ráj pro dvounohé i čtyřnohé.

Chlupatý dobrodruh u Tre Cime di Lavaredo.

Náš vzdálenější jižní soused patří do EU, takže pro psa stačí vzít pas s platným očkováním. Samozřejmostí je očipovaný hafan, vhodné je i odčervení a vodička/obojek proti blechám a klíšťatům.

A pozor, pokud jedete k moři, nechte psa očkovat proti parazitovi, který v Itálii řádí. Bylo mi to doporučeno veterinářem.

Středozemní moře můžete s pejskem navštívit nejlépe v červnu či září, vzhledem k teplotám a menšímu množství turistů na plážích.

Mnoho cestovních kanceláří vám nabídne ubytování nebo se můžete podívat na internetu sami, např. v Bibione existuje psí pláž Pluto (info zde), dále Lignano, Porto Santa Margherita, apod.

V Itálii můžete najít také tzv. divoké pláže, které si pejskaři jednoduše zabrali. V Bibione a ostatních letoviskách vznikají označené, přímo psí pláže. Na některé se musí chodit s očkovacím průkazem, takže raději vždy nosit s sebou.

Naše výprava však nemíří k moři, nýbrž do chladnějších hor. Dolomity jsou typické svými rozeklanými hřebeny a bílou vápencovou přikrývkou. Italské Alpy získaly svůj název podle kamene, který zde převládá, tj. dolomit (uhličitan vápenatý a hořčík). Turisty je kraj obletován především v zimě, nespočet svahů a lanovek, vedoucích i z městečka Cortina, tomu dosvědčují.

Letní vlna turistů ale není o moc menší. Kemp Rochetta si pro jistotu rezervujeme dopředu a na oblíbených stezkách (některé zvládají i vozíčkáři) se tvoří turistická dálnice. Kdo je větší dobrodruh než my, může vyzkoušet ferraty. Ty za první světové války pomáhaly vojákům dostat se z jednoho místa na druhé a dnes jsou oblíbenou turistickou atrakcí.

Co je dobré vědět

Pokud plánujete cestu lanovkou, nezapomeňte si vodítko a košík. Cestu na třítisícovku Tofanu má pes sice zdarma, ale nutnou podmínkou je náhubek.

Kemp Rochetta chce za psa pouze jedno euro, to ostatní kempy si naúčtují i tři padesát. Psi tu musí být na vodítku a venčit se chodí na tzv. dog's area, což znamená travnatý plácek vedle kempu.

V horách jsem pouze na výletu k vodopádům Fanes potkala značení, že má být pes na vodítku. Samozřejmě se jedná o chráněné území, takže psa je nutné mít vždy pod dohledem a nenechat ho honit zvěř. Většina místních hafany nechává na volno, a to jak v horách, tak u vody. Psi tu mají dostatek svobody a přátelské přijetí jak od pejskařů, tak nepejskařů.

Cestou můžete i na turistické stezce potkat krávy, ovce či sviště, takže pozor, ať vám pes nezačne pást či honit pískající hlodavce. Na druhou stranu, místní fauna je na psy zvyklá. Blízko ovcí se může pohybovat ovčácký pes a hlídač stáda.

Cortina D´Ampezzo, středobod vesmíru zvaného Dolomity

První a relativně mírná procházka nás čeká okolo vodopádů přímo nad Cortina D´Ampezzo. Cesta je krásně značená na most Ponte Outo. Jedině tady jsem zahlédla ceduli žádající psy na vodítku. Žádný z místních pejkařů se tím ale neřídí.

V patnácti stech metrech scházíme podél kaskády Fanes a pilně fotíme. Amy si nadšeně zaplave v jezírku pod jedním z vodopádů, zatímco já jen nervózně poskakuju a doufám, že ji proud neodnese. Naštěstí mám křížence s lachtanem a ještě k tomu inteligentního, takže po chvíli v klidu vyplave.

Druhý den prší jako by se Zeus rozhodl vyprat celou oblohu v pračce bez tlačítka STOP. Jdeme tedy jen na prohlídku Cortiny a ochutnat pravou italskou pizzu. Vzít dovnitř psa není problém, na druhou stranu je to spíše méně hvězdičková restaurace.

Pocol: jak se propašovat do válečného památníku

Cortina je nejlepší místo na zhlédnutí krás Dolomit, neboť leží uprostřed údolí, chycená v pasti mezi vysokými štíty hor.

V roce 1956 se v ní odehrávaly zimní olympijské hry a 1963 mistrovství světa v krasobruslení.

Vystoupat z ní pěšky jsme zkusili, ale dostali jsme se z Campo de Sole (1125 m) na pouhých 1535 m. Málem se ztrátou jedné plíce.

Cíl výšlapu, vesnička Pocol, se pyšní válečným hřbitovem (nic jiného v ní ani nenajdete). Nás do areálu uprostřed lesa ale hlídač nepustí, jak kvůli psovi, tak protože nemáme slušné oblečení. Mrkneme nechápavě na čisté šortky a částečně nepropocená trička.

Hezky po česku ten les obejdeme a na památník narazíme opět — z druhé strany. Tentokrát již pes ani naše oblečení nikomu nevadí.

Amy si na kempy tolik zvykla, že už jen leží u stanu a hlídá. Večer si sama zaleze dovnitř a v klidu spí, i když mi ještě zpíváme u kytary na druhém konci kempu. Zvláštní bylo, že mýtus o hlučných a srdečných Italech se nám neosvědčil — nikdo o kytaře nechtěl ani slyšet. Nejdříve nás s ní vyhodili na psí dvoreček za kemp a druhý den sice slevili na začátek kempu, ale přesně v jedenáct nám zhasli nad hlavou.

Tofana aneb kam se nevyškrábe ani pes

Přímo z Cortiny vede lanovka na Tofana di Mezzo (3244 m). Na vrchol se musí třikrát přestupovat a tam i zpátky zaplatíte 24 eur. Pes je zadarmo, ale musí mít náhubek. Na vrcholku potkáváme Čechy s dogou. Amy se rozzáří očička až úplně nahoře, kde na ni čeká sníh. Odtud se pěšky slézt nedá, a tak sjedeme o lanovku níž a přes měsíční krajinu pak sestupujeme okolo tajuplné jeskyně a všudypřítomných svišťů.

Autem něco přes hodinu se můžete podívat do Val di Fassa a krajinou Passo Fedaia překonávat zelené kopce jak z Nového Zélandu. Pod námi se třpytí jezero a okolo nás se pasou ovce. Potkáváme i místního baču a jeho psa, který předvádí ukázkové pasení, abychom měli kudy projít.

Opět prší, a tak se ohříváme na Rifugio Luigi Gorza, stanici lanovky. Cesta se mění v království bláta a jediná Amy vypadá, že s rovnováhou (a špínou) problém nemá. K přehradě, od níž jsme začínali, sbíhá jako první.

Tři cimbuří jako multikulturní promenáda

Doporučuju se také zastavit na chatě Langalm, kde podávají čerstvé kravské mléko a výtečný domácí jogurt.

Tre Cime di Lavaredo, německy Drei Zinnen, jsou ikonický obrázek Dolomit, tři vrcholy vedle sebe připomínající tři strážní věžičky.

Cestu zdoláváme autem, za vjezd do pohoří platíme 24 eur a s hrůzou v očích se řadíme do kolony proudícího davu, čítajícího i vozíčkáře.

Netroufám si Amy pustit z vodítka, navíc je tu i dost psů, včetně jorkšírů. Naštěstí stoupání ke vzdálenější chatě některé odradilo, a tak se dav rozpouští. Amy pustím a po chvíli jen vidím, jak na mě netrpělivě čeká na vrcholku.

Cinque Torri

K Cinque Torri vede trasa z Passo Giau (2236 m). Lemuje ji plošina jak z Cesty do středu Země a oněch Pět věží je pět šedých skalních výběžků vedle sebe. Hustě prší, proto zamíříme k chatě vpravo pod věžemi. Pejskařům ji nedoporučuji, psi do chaty nesmí, jen do předsíně. Amy štěká, a tak mi řeknou, že takhle to nejde, a jsme nakonec venku na dešti obě.

Turistická cesta se mění v potok a skrz mlhu nevidím ani před sebe, ani za sebe. Naštěstí déšť v horách není věčný a během závěrečného klesání svítí vesele slunce.

Dolomity jsou skvělé pro lyžování i chození po skalách. Psi jsou v kempech i horách vítáni a je jen na vás, kterou výpravu zvolíte. Rozhodně ne každá stezka je plná turistů.

Přeci jen, Dolomity jsou perlou Itálie. Musíte ji nejdříve nalézt, aby vás uchvátila svojí krásou.

Kontakty

verca.loudova@seznam.cz

facebook.com/CestujiciPes

Site © Veronika Loudová

Design © Juraj Simlovic

Made with TED Notepad.