Rakouské Alpy se psem aneb krvelační býci a dobytí Ennskraxenu

Nad vámi se tyčí zasněžené vrcholky, zatímco stoupáte v hájemství květin, volně se pasoucích krav a jediné, co se ozývá, jsou jejich zvonky. Vydejte se do rakouských Alp, ráje jak pro milovníky hor, tak pro pejskaře.

Rakouské Alpy místy připomínají Hobitín.

Rakousko je podle mého názoru jedna z nejlepších zemí na chození po horách, a to i se psem. Všechny trasy jsou schůdné, dobře značené, pokud nelezete na nejvyšší vrcholky, tak i bez velikého převýšení, dostanete se na ně lanovkou a jediné, co nelze, je udělat v nich puťák. Proto se každý den budeme vracet do našeho kempu Passrucker v Pongau, mezi Flachau a Radstadtem. Pro zajímavost – malý stan stojí 5 eur, dospělý 7.50, dítě 4 a pes 1.50.

Další výhodou Rakouska je jeho blízkost k Čechám, a tak pojedete vlakem či autem a za pár hodin jste na místě.

Výlety lze dělat pěšky po okolí kempu, rodiny s dětmi třeba přímo žijí jen v kempu a hrají v něm stolní či míčové hry, zatímco ostatní si většinou zajednou k lanovce a nechají se vyvést blíž k horám.

Býci aneb když je kořist pes

My jsme se nechali inspirovat a také jsme na lanovku vyrazili. S mojí labradorkou Amy opět nebyl problém, ani náhubek nevyžadovali, a tak jediný, kdo se výšky pod námi bál, jsem byla já. Na svahu před námi se objevili volně se pasoucí býci, kteří ihned po Amy vystartovali, a nejen po ní. Kamarád si je chtěl vyfotit a kdyby se zrovna nesklonil, nabrali by ho. Zatímco my se snažili z koridy dostat, Amy zdrhala před stádem býků, kteří ji označili za nepřítele číslo jedna. Jen díky běhu s adrenalinem v krvi jsme vyvázli.

Zbytek cesty poté probíhá podivuhodně poklidně. Potkáme ještě koně, ovce, kozy i osly, ale oni naštěstí nejsou tak krvelační jako ony hnědobílé potvory. Amy před oslem raději utíká s hrůzou v očích, nejspíše zhodnotila, že co je větší jak ona, tomu je dobré se velikým obloukem vyhnout. Jako odměnu poté má nádherné jezero Zauchensee obklopené skalami, kde si může zaplavat.

Ennskraxen

Z různých tras a vzdáleností jsme si jako třešničku na dortu nechali Ennskraxen (2,410 m). Lanovkou z Kleinarlu se k němu nejlépe přiblížíte, a pokud k němu za den chcete dojít, rozhodně to doporučuji. Cesta je skvěle značená, potkáváme koně, kteří se rádi nechají drbat, chatu Steinkarhüten s domácím mlékem, a poté už jen závěrečné stoupání s převýšením přes pět set metrů. Na vrcholku stíháme pouze razítko a fotku, a rychle zpátky dolů, právě začíná pršet. V pláštěnkách se nám ale leze pomalu, skály jsou kluzké. Amy občas netrpělivě zaštěká a snaží se nás v té průtrži všechny ohlídat. Sice jsme zmáčení a promrzlí na kost, ale můžeme říci, že jsme byli na Ennskraxnu, a to nám za to stojí, i když ne všichni členové výpravy se mnou tuto myšlenku sdílí.

Salzburg

Jeden den si necháváme na prohlídku Salzburgu, slavného především tím, že se zde narodil narodil skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě jeho rodného domu a dominanty města, pevnosti Hohensalzburg, stojí za to si prohlédnout i římskokatolickou katedrálu sv. Ruperta a Virgila.

Svět ledových obrů

Kraj okolo Salzburgu a lyžařského střediska Wagrain a Flachau, které jsou mimochodem skvělé na zimní radovánky a kde se i v hotelech dá bydlet se psem, je ideální pro milovníky hor a není příliš náročný, ani pro lidi, ani pro psy.

Cestou zpátky domů se ještě zastavujeme v padesát kilometrů vzdálených ledovcových jeskyních Eisriesenwelt, kam máte vstup povolen i se psem. Dojedete do městečka Werfen, a poté zamíříte podle cedulí ke Světu ledových obrů. Jeskyně je dlouhá 42 km a pyšní se tím, že je to nejdelší ledová jeskyně na světě. Nalézá se v hoře Hochkogel (2281 m), ale její vstup je o tisíc metrů níž. V její blízkosti je i známý hrad Hohenwerfen, dominanta města a celého okolí, kdo jezdí po dálnici, nemohl pohled na něj minout (jezdí se okolo něj i do Itálie či Švýcarska).

Kontakty

verca.loudova@seznam.cz

facebook.com/CestujiciPes

Site © Veronika Loudová

Design © Juraj Simlovic

Made with TED Notepad.