Wales aneb plavání s tuleňi a honění se s ovcemi

Dostala jsem svoji první dovolenou. Kam ale vyrazit? „Řecko!“ Velice ofenzivně navrhuje kolega, zatímco mně dochází tři věci: a) Nepřežiju vedro na pláži. b) Nesnáším tlačenice s turisty. c) Nejím gyros ani musaku. Křečovitě se usměju a je mi jasné, že já se vydám přesně opačným směrem. Do hor ve Walesu, kde vám zima leze i pod čepici, kde vládnou stáda ovcí a kde slovo samota dostává nádhernou novou dimenzi.

Osvěžující koupel v Irském moři.

Wales, velšsky Cymru, se rozprostírá na západě Británie. Mluví se v něm velšsky, ale samozřejmě i anglicky. Velština je krásný keltský jazyk a nedokážu z něj pochytit jediné slovo, možná proto zde prodávají na každém rohu velšské slovníky.

Příprava na cestu

Vyrazit na cestu přes celou Anglii do národního parku Snowdonia ve Walesu bohužel není jednoduchá záležitost. Cesta vlaky s pěti přestupy trvá z Londýna 12 hodin a po sečtení všech věcí pro psa, jídla a objemného teplého oblečení je jasné, že takovou cestu netoužíme podniknout ani jeden. Dálkové autobusy neberou psy, a navíc do středu lesního porostu s několika domky jejich kola rozhodně nezabrousí.

Snowdonia je národní park, hemžící se velice svobodomyslnými ovcemi. Psi proto mají být v těsné blízkosti páníčka a u ovcí na vodítku.

Před cestou jsem projížděla spousty stránek s pronájmy, kde mě nejvíce překvapilo, že bydlet v karavanu stojí stejně jako v lesním domku (nazvat tyto krásné domy chatou by bylo totiž nevýslovným prohřeškem proti jejich kráse a vybavení). Nakonec zvítězil domeček Ysgoldy v Severní Snowdonii, který byl relativně levný, a přitom vypadal jako letní sídlo britské smetánky. Na tránkách cottages4you.co.uk s pouze zaškrtnu, že mám psa, navíc se za něj nic extra neplatí.

Snowdon

Velšsky Eryri je národní park v severním Walesu. Má rozlohu 2170 km² a pyšní se nejvyšší horou Anglie a Walesu, Snowdonem. Na jeho vrchol, na Británii úctyhodných 1085m, se vydáváme ihned druhý den. Od naší vesničky Betws-y-Coed je to dvacet minut jízdy autem a tak v brzkých ranních hodinách vyrážíme na sedmi hodinnovou túru.

Převýšení je osm set metrů, ale při stoupání mi pomáhá Amy, kterou mám v přítomnosti ovcí na vodítku. Připadá jí totiž velice zábavné se k nim rozeběhnout a kamarádit se. Jenže ovce podobnou touhu nepociťují, a tak zdrhají hopkáním podobným králíků. Možná ale Amy pouze honí červený terčík, který má každá nakreslený na zádech.

Příroda je tu naprosto úchvatná, tichá a hrající všemi barvami duhy.

Závěrečné stoupání už je pouze mezi příkrmými skalami, po úzké cestě na římse Snowdonu. Na vrcholku stojí chata, k níž vede i železnice. Dovnitř psi nesmí, a tak se jen rychle rozhlédneme po okolních kopcích a snažíme se ubránit sílícímu větru.

Cestou zpátky obdivujeme záchranářský vrtulník, který byl mezi vrcholky schopný přistát na plošině ne větší než polní cesta. Bohužel nás nesvezli, protože jsme sice vypadali unaveně, ale ne zlomeně.

Conwy castle a Llandudno

Největší město severního Walesu je od nás vzdálené necelou hodinu. Nejdříve zastavujeme v historickém Conwy, jehož středem se vine středověká hradba, vedoucí k hradu ze 13. století. Procházka po cimbuří je zdarma a smí na ni i psi. Hrad si poté obejdeme a pokračujeme do přímořského Llandudna.

Llandudno jako nejoblíbenější letní středisko Walesu se nepyšní pouze krásnou pláží a irským mořem, ale také starou železnicí z minulého století. Malou úzkokolejovou tramvají, jedinou přeživší v Británii, se tak i se psem vydáváme na sousední Great Orme. Great Orme představuje vápencový mys se stálým nalezištěm trilobitů a dalších zkamenělin. Slavný je svými měděnými doly, které dnes slouží jako místní turistická atrakce.

Od konce září mohou psi na všechny britské pláže a bez vodítka.

V tramvaji Amy ani nepípne a raději se schová pod lavičku, zatímco na vrcholku ihned zavětří fish&chips a nekopromisně nás táhne až k zdroji oné lahůdky. A tak si v občerstvení koupíme britskou tradici na talíři. Nakonec se s ní opravdu podělíme, jelikož zdejší porce jsou spíše pro místní obry z legend než pro obyčejné smrtelníky.

V tuto roční dobu mohou hafani na všechny turistické pláže, a tak se Amy může proběhnout na volno, a ještě si zaplavat. Zdejší pláž vytrousila i několik krabů a mušlí a Amy samozřejmě neváhá ke všemu strčit čumák a pokusit se to oživit, nebo spíše zjistit, jestli by se to nedalo sežrat.

Cadair Idris

Náš další celodenní výšlap jsem naplánovala na jeden z nejoblíbenějších vrcholků Snowdonie, Cadair Idris. Cesta, jak zde bývá zvykem, není vůbec značená, a tak se na správný směr ptáme jediných turistů, které jsme potkali — pracovníků Google Maps s kamerou na zádech, kteří nám oznamují, že budeme vidět na mapách.

Největší radost udělá Amy to, že se mezi skalami schovává ledovcové jezero Llyn Cau, v němž se může vykoupat. Mě mnohem více zaujme legenda, podle níž, kdo se na hoře vyspí, stane se úžasným básníkem. Okolo páté hodiny odpolední si říkám, že ta legenda má něco do sebe, protože je taková zima, že drkotám zuby a básním o krbu a horké čokoládě. Výhled z Cadair Idris na jezírko, kopce a moře v dáli přesto stál za čtyřhodinové škrábání se nahoru.

Ostrov Anglesey, hrad Beaumaris

Anglesey je největší ostrov Walesu a pátý největší ve Velké Británii. Autem přejíždíme impozantní most a ihned zabočíme na jeden z nejkrásnějších přístavů malých lodí, Beaumaris. Původně vikingské město, dnes jachtařské centrum, si připomíná dobu svého rozkvětu hradem z 13. století. Hrad Beaumaris byl zbudován za Edwarda I. jako součást opevnění severního Walesu. Lodě přijížděly až před jeho brány po vodě, která hrad chrání dodnes. Okouzleně si projdu vnější opevnění a zachovalé zbytky latrín (no a co, jsou vážně zajímavé!), zatímco Amy na mě čeká před hradem.

Z přístavu poté vyplouváme lodí na projížďku okolo majáku na ostrov tuleňů. Na palubu můžeme vzít i psa, a tak i Amy spatří hrající si tuleně v moři a starší tuleně, znuděné a trochu při těle, jak se rozvalují na pláži.

Po další studené mořské koupeli a válení v písku je Amy už tak unavená, že jí do auta musím pomáhat a po večeři si lehne přímo před krb jako správně unavený cestující pes.

Mae pob Cŵn caru Cymru!

Wales je úžasná krajina s milými lidmi, obývaná ovcemi a borderkami a Snowdonia se pyšní nejen nejvyšší horou, ale i nejkrásnějšími cestičkami, na jakých jsem já a Amy měly tu čest ťapat.

Čtěte dál

Kontakty

verca.loudova@seznam.cz

facebook.com/CestujiciPes

instagram.com/lilly_thetravelingsheltie

Site © Veronika Loudová

Design © Juraj Simlovic

Made with this text editor.