Španělsko: Erasmus se psem aneb con mi perra en Madrid

Ke svému velkému překvapení jsem se dostala na Erasmus do Madridu. Bez předchozích zkušeností se Španělskem či Španěly jsem měla vyrazit na pět měsíců studovat a žít v zemi, o níž jsem věděla, že mají krále a koridu. S mojí labradorkou Amy jsem byla dva měsíce ve Švédsku, a tak jsem ihned věděla, že pojede se mnou.

Templo de Debod v Madridu.

Jak se dopravit do Madridu?

Pokud máte vlastní auto, vyhnete se Gulliverovým cestám, které jsem musela podstoupit já. Sice platíte dost za benzín, ale když naplníte auto, je to podle mě pro psa lepší než letadlo. Letadlo je ale nejpohodlnější a nejrychlejší, můžete cestovat ČSA letadlem, které mezi ostatními společnostmi (jako Lufthansa, apod.) vyjde nejlevněji se psem. Musíte dát dopředu vědět, že budete mít psa a musíte koupit vlastní klec (stojí dva tisíce). Letenka tam poté stojí pro psa velikosti labradora pět tisíc. Hlasitě jsem polkla a začala přemýšlet o jiné dopravě.

Vlak se zdá pohodlný, člověk musí přestoupit v Paříži a koupit lístek do Barcelony (nelze ho koupit už v Čechách), což stojí okolo osmi tisíc. To už jsem ani polknout nedokázala, především když jsem zjistila, že Španělé psy do hromadných prostředků a ani do dálkových vlaků nepouští (až na malé psy do pěti kil v přepravce). Dálkové autobusy mi odpověděly, že psy neberou, protože klienti mají alergii na psy. Začínali mi docházet nápady, a tak jsem nakonec skončila na stránkách spolujízd. V Evropě (včetně Španělska) nejlépe funguje blablacar.com.

Letadlo je ale nejpohodlnější a nejrychlejší, můžete cestovat ČSA letadlem, které mezi ostatními společnostmi vyjde nejlevněji se psem.

Nakonec jsem se tedy vydala do dva tisíce vzdálené cizí země s dosud mě neznámou paní a její dcerou v jejich stařičkém karavanu a převážející z Čech do Španěl dobrmanku. Naštěstí se dobrmanka s Amy spřátelila a byly i ochotné obě spát mezi mýma nohama. Naše třídenní cesta plná zastávek na rychlé venčení skončila pro mě a Amy v Madridu, v malém bytě s mopsem a dvěma Španěly.

Madrid a psi

V Madridu žijí 4 miliony lidí a mnoho z nich vlastní psa, i přesto, že s nimi nemohou do dopravních prostředků ani do barů či restaurací.

V Madridu žijí 4 miliony lidí a mnoho z nich vlastní psa, i přesto, že s nimi nemohou do dopravních prostředků ani do barů či restaurací. Psi ale mohou na terasu baru, kde se dá sedět i v zimě, pokud svítí slunce, což je v Madridu skoro každý den. Mnoho lidí si raději koupí malého psa, ale viděla jsem i bernardýna či dogu. Městské parky jsou opravdu krásné, udržované a v každé denní či noční hodině zaplněné pejskaři se svými typickými zelenými pytlíčky na exkrementy. V nejudržovanějším parku Retiro musíte mít psa na vodítku, ale jedna část je vyhraněná pro psy na volno. V parcích můžete potkat kočky, papoušky či v největším parku, či spíše leso-tundře, Casa de Campo, králíky i lišku. Nikdo neřeší, jestli jeden králík ubude vinou oné lišky či vašeho miláčka. Jen si dejte pozor, když prší, zem se v Casa de Campo náhle promění v hnědé lepidlo, které vám obalí boty nepropustným bahnem.

Člověk má ale jnak pocit, jako by psi ani neexistovali, nikdo proti nim nic nenamítá, ale ani nesmí např. do hodně bytů, restaurací, metra apod., jedinou výjimkou jsou vodicí psi a malí psi do 5 kg v přepravním boxu. Za celou dobu se mi nestalo, že by někdo nadával na psa nebo se tvářil záporně. Právě naopak, každý pejskař i nepejskař se s námi chtěl přátelit.

Čínská chůva

Avšak jak obtížná je tak zdánlivě jednoduchá věc, jako se přestěhovat se psem. Během tohoto martyria jsem v novém bytě nemohla mít Amy první tři dny kvůli tomu, že matka mého kamaráda nemá ráda zvířata — „protože jsou špinavá“ — což znělo dosti ironicky, neboť v madridských ulicích v té době zuřila stávka a v odpadcích se dalo plavat.

Amy mi tak tři dny hlídala kamarádka z Číny, která se do Amy zamilovala, což mě opravdu potěšilo, neboť mi později přiznala, že psa snědla, ještě než rodiče koupili psy jako domácí mazlíčky. V Číně žije korejské etnikum, které psi jí a také připravuje ve svých restauracích po celé Číně. Jsou ale čínské rodiny, které je mají jako mazlíčky. Jak tyto dva druhy smýšlení koexistují, je mi záhadou.

Prohlídka Madridu

Pokud máte na Madrid pouze jeden den, i přesto můžete vidět to nejhezčí a nejzajímavější.

Pokud máte na Madrid pouze jeden den, i přesto můžete vidět to nejhezčí a nejzajímavější. Dobré je začít na Plaza de España, místa kombinující nejprestižnější hotely, mrakodrapy, dálkové autobusy, ale i fontány a monument Miguel de Cervantes. Pouze přes silnici se nachází egyptská pyramida Templo de Debod, kde si můžete prohlédnout vnitřek pyramidy s egyptským božstvem. Z Plaza Mayor je to dvě minutky k Palacio Real, kde je nejlepší si přivstat a být před vstupem na desátou hodinu, neboť po jedenácté se především o víkendu vytvoří neuvěřitelné fronty. S palácem sousedí katedrála de la Almudena a od ní se již dostanete na ulici, po níž se dá dojít k nejrušnějšímu místu Madridu — Sol a Plaza Mayor.

Na Sol se odehrává vše důležité, od stávek po umělecká představení. Na Solu také stojí, či je spíše neustále v obležení turistů, symbol města — medvěd „La Estatua del Oso y el Madroño“. Ten se dívá na Národní banku, od níž je jen kousek k Edificio Metrópolis s andělem na vršku, umístěné na křižovatce slavných ulic Calle de Alcalá a Gran Vía. Ty směřují k náměstí Cibeles, kde je radnice Madridu (velká, bílá a trochu monstrózní), ale také jedno z nejslavnějších muzeí světa, Museo del Prado, a park Retiro. Celou cestu lze projít se psem, pokud vám chvíli počká před kostely. Ty jsou ale zavřeny, pokud je mše či hodina, kdy žádný Španěl nepracuje, tj. od jedenácti do čtyř, pěti odpoledne. Pokud máte více času, můžete si prohlédnout stanici vlaků Atocha, v níž je jakási malá džungle s želvami.

V okolí Madridu se nachází i Basílica de San Lorenzo del Escorial, královský palác s bazilikou, knihovnou a panteonem, který by žádný návštěvník Madridu neměl minout. Mezi další místa v blízkosti Madridu je Toledo či Sevilla se svým světoznámým akvaduktem.

Hotely a bydlení

Pokud si nechcete rovnou koupit v Madridu byt, je nejlepší najít spolubydlení přes idealista.com. Najít hotel, kde vezmou i psy, můžete skrz stránky jako je hotelesperros.com, seadmitenmascotas.com, checkinpet.es, booking.com, a spoustu dalších. Já jsem objednala hotel přes Actahotels, přesněji Hotel BCN 40 v Barceloně.

Barcelona

Pokud se chcete v klidu projít či proběhnout se psem, můžete i na slavné barcelonské pláže, ale pozor, v létě je psům vstup zakázán.

Svatyně umělců, milovníků památek a krásných pláží. Barcelona je mnohem rušnější, dynamičtější a s úplně odlišnou atmosférou, než má Madrid. Sagrada Familia je symbol města a architektonický skvost, možná i proto, že všechny její tvary a barvy jsou inspirované přírodou a jejími obyvateli. Mezi další ikonicky známé stavby Antoni Gaudího patří Casa Milà nebo casa Batlló. K oblíbeným místům patří i gotická čtvrť, ale nejlepší místo k odpočinku a procházce se psem patří park Güell, s krásným výhledem na město a moře, s muzeem Gaudího a vodotrysky, lavičky a ještěrem poskládaným z barevných střípků. Nevýhoda je, že tato část parku je do šesti hodin do večera placená. Jedna část parku je věnovaná psím radovánkám, neboť tam lze psa pustit na volno.

Úžasnou atmosféru má také bulvár Ramblas s náměstím Plaça Catalunya, kde je nespočet prodejců, turistů, lidí, psů i papoušků. Touto živou ulicí lze dojít až k přístavu s molem a 68 metrů vysokým podstavcem se sochou Kryštofa Kolumba. Pokud se chcete v klidu projít či proběhnout se psem, můžete i na slavné barcelonské pláže, ale pozor, v létě je psům vstup zakázán.

V Barceloně jsem byla mojí rodinou dohnána k tomu, ať jdu majitele restaurace přemluvit, ať nám dovolí vstoupit se psem. K mému, a nejspíše i jeho překvapení, nám to dovolil. V jeho ženě zvítězil bussines duch, a tak jsme si všichni pochutnali na mořských plodech, paelle a tortille.

Jet autem z Barcelony do Francie přes všechno mýtné (každých deset minut euro dvacet sedm) je zkouška nervů, ale za osmnáct hodin bez přestávky jste v Čechách. Zemi, jež si cením, ale zároveň v ní vidím problémy, ať už ekonomické, společenské či pejskařské, jsem se smíšenými pocity nechala za sebou, ačkoli kdo ví, jestli mě středozemní vítr opět nepřivábí.

Kontakty

verca.loudova@seznam.cz

facebook.com/CestujiciPes

Site © Veronika Loudová

Design © Juraj Simlovic

Made with TED Notepad.